“Tradičně se zabýváme tím, co učíme. Stejně tak bychom se však měli zabývat tím, jak učíme.” (John Bruer, Schools for Thought)

V pátek 29. listopadu 2019 jsme se pod vedením Mgr. Dagmar Burdové (dlouholetá učitelka a bývalá zástupkyně na ZŠ Zámecká v Litomyšli) zaměřily na téma vzájemných hospitací.  Přítomné učitelky ze základních škol hned v úvodu pomocí dixitových karet uváděly, jak se cítí, když je po hospitaci hodnotí nadřízený: “Připadám si jako pod drobnohledem.” / “Jsem jako strom ve městě – lidé se ke mně chodí inspirovat. I to je pro mě výzva, vše mě může posunout.” Padaly ale i další zajímavé odpovědi a příměry.

Aby mohly vzájemné hospitace na školách dobře fungovat, je třeba vytvořit dostatečně bezpečné prostředí – je na řediteli, aby takovéto prostředí ve své škole vybudoval, aby se jeho učitelé mohli vzájemně hodnotit (po žácích také chceme vzájemné hodnocení, tak proč ho nechtít po učitelích?!).

Zaměřily jsme se i na samotný pojem hospitace:

Lektorka vyzdvihla důležitost správně formulované ZAKÁZKY, jež by měla splňovat tato kritéria:

• je přesně formulovaná,
• směřuje jen na daného učitele,
• jedná se o reálnou potřebu daného učitele,
• otevírá prostor pro změnu/pokrok,
• je termínovatelná,
• očekávaný efekt je měřitelný.

Prohlédly jsme si též různé záznamové archy a na jejich základě jsme formulovaly zakázky pro vzájemnou hospitaci, které by nás zajímaly. Lektorka jako příklad uvedla některé ze svých zakázek: “Chtěl bych, aby je moje hodiny bavily. Daří se mi to?” / “Pořád se mi hlásí ti samí žáci: co s tím mám dělat?” / “Holky v téhle třídě jsou zakřiknuté, kluci je válcují. Jak můžu děvčata podpořit?” / “Jakmile odejdu od frontální výuky, je ve třídě rámus. Ráda bych vyzkoušela něco jiného, ale…”

Společně jsme též promýšlely, jaké kroky by měly návštěvě v hodině předcházet. Zhlédly jsme videozáznam z výuky a vžily jsme se do role hospitujících i hospitovaných. Jako obtížný se jevil úkol nalézt ve videozáznamu z výuky to dobré, za co bychom paní učitelku pochválily – někdy to bývá obtížné, protože jsme zvyklí spíše hledat chyby.

V závěru jsme též získaly návod, jakým způsobem fungují vzájemné hospitace v ZŠ Zámecká v Litomyšli, odkud za námi Mgr. Dagmar Burdová dorazila. Jim funguje “cesta otevřených hodin” – někdo z učitelů vyhlásí možnost, aby se do jeho výuky přišli podívat i ostatní, vždy uvede, co a jakou metodou bude vyučovat. Po absolvování takovéto otevřené hodiny pak následuje její rozbor. V Litomyšli mají zkušenost s tím, že se uplatňuje princip spirály – postupně se nabaluje více a více lidí. V každém případě není vhodné, aby vzájemné hospitace nařizoval ředitel.

Věříme, že pro zúčastněné dámy byly tři páteční hodiny podnětné a dostatečně je namotivovaly k tomu, aby se na svých školách “vrhly” do vzájemných hospitací a nabízely je i ostatním.

Poslední listopadová středa patřila setkání pracovní skupiny pro regionální vzdělávání a participaci žáků. Po úvodním přivítání a nutné administrativě se přítomní ponořili do témat, kterým se již nějaký ten měsíc věnují.

Iva Štrojsová, vedoucí skupiny, seznámila přítomné s akcemi, které proběhly od poslední schůzky, tedy od září. Do sborníky přibyly dva nové listy: Bezobratlí a Vrch Baba u Kosmonos. Terezie Nohýnková podala informaci o tom, jak pokračuje projekt, v rámci nějž tvoří spolu s žáky geostezku s badatelskými listy. U většiny bloků kamene je již vytipováno místo, z něhož budou dovezeny.

U databáze odborníků se již rýsují první jména těch, kteří jsou ochotni na základě dohody se školou s žáky např. besedovat či jim ukázat naživo svoji práci. V návaznosti na schůzku v Městském muzeu města Mnichovo Hradiště se členové pracovní skupiny dozvěděli o spolupráci s touto institucí: chystají se pracovní listy k vybraným tématům pro jednotlivé ročníky druhé stupně. Nabídka pro první stupeň v současnosti existuje a je hojně využívána.

Z plánovaných akcí byla bohužel zrušena Simulace zastupitelstva pro malý zájem žáků. Za zvážení stojí nápad na setkání zástupců žákovských parlamentů s členy zastupitelstva města MH. Jiný projekt, Žákovské projekty, se naopak zdárně rozběhl, v prosinci čeká zhruba čtyřicítku žáků druhé setkání.

V druhé polovině schůzky se přítomní věnovali tvůrčí práci – ve dvojicích si prohlíželi části mapy Mnichova Hradiště a zakreslovali do ní místa, která by se dala použít pro místně zakotvené učení. Objevila se známá místa jako prostor zámku (Václav Budovec z Budova, baroko a barokní architektura i doba…), protipovodňová hráz, pomník Jana Husa, ale i hřbitov, radniční věž s časovou osou, radnice (samospráva, státní správa), sběrný dvůr a mnohé další.

V závěru schůzky ukázala Michala Mydlářová Zpravodaj, obecní list Kláštera nad Jizerou. Řeč se stočila i na výročí vypálení kláštera husity či aktivity místní školy. Další setkání čeká skupinu v příštím roce, a to 26. února 2020.

Záznam_PS Participace_region_27. 11.2019

Do Mnichova Hradiště opět zavítalo Listování, a sice ve čtvrtek 21. listopadu dopoledne – Lukáš Hejlík a Petra Bučková představili žákům 6. a 8. ročníků všech mnichovohradišťských základních škol (ZŠ Studentská, ZŠ Sokolovská, ZŠ Švermova) i Gymnázia Mnichvo Hradiště knihu Aleny Ježkové Dračí polévka o vietnamském chlapci Longovi žijícím v Čechách, pro kterého není vůbec snadné vypořádat se se svou jinakostí a najít sám sebe.

Longovi je 12 let, žije pouze se svou matkou a svým dědečkem, doma mluví vietnamsky a jí hůlkama. Ve škole mluví česky, jí příborem a oslovují ho Láďa. Jedinou jeho kamarádkou je spolužačka Světlana, která pochází z Ukrajiny: kromě rodící se první lásky je spojuje i společný příznak jinakosti. V den Longových dvanáctých narozenin nečekaně přijíždí z Vietnamu jeho otec. Přijmout novou skutečnost není pro Longa snadné, proto utíká z domu: na svém cestě zažívá řadu dobrodružných a ne zcela jednoduchých zvratů. Ve snaze odlišit se od rodiny si Long manifestačně nechá odbarvit vlasy – nicméně rasistický útok v metru jen dokládá marnost podobného gesta. Závěrečné společné vaření dračí polévky, kterou Long připravuje s dědečkem, odkazuje na smíření s rodinou, zároveň je i metaforou pro život a předávání mezigeneračních zkušeností. „Nejdřív musíš být trpělivý, čekat, až se všechno dobře uvaří, aby to mělo správnou sílu. To může trvat hodně dlouho, a navíc tě výsledná chuť může překvapit. Vždycky ale můžeš něco přidat, něco ubrat. To je na tobě. Je to přece tvoje polévka! Nejprve musí chutnat tobě, a pak ji můžeš nabízet i jiným.“

Dle reakcí dětských návštěvníků Listování věříme, že žáky kniha i její interpretace oslovily. Lukáš Hejlík nabádal k přečtení této knihy, poukázal i na její velmi povedené ilustrace. Podle knihy vzniklo divadelní představení a úspěšně ji zdramatizoval Český rozhlas. Je ověnčená řadou literárních cen, např. prestižní cenou White Raven udělovanou nejlepším dětským knihám z celého světa.

Kniha Dračí polévka je k dispozici i v Městské knihovně MH, neváhejte a běžte si ji vypůjčit! Jana Jedličková, vedoucí knihovny, byla na představení též přítomna: “Moc se mi to líbilo a myslím, že tenhle formát se pro děti skvěle hodí. Knihu u nás máme a dívali jsme se, kolikrát byla půjčená. Tak od roku 2011 ani jednou. To je přesně problém některých výborných knih pro starší děti. U nás za 8 let nikdo a teď za dvě dopolední představení se s ní seznámilo 400 dětí. Já jsem z toho nadšená (…). Pro mě výborná kniha, výborné zpracování a dosah na děti veliký.”

V rámci projektu MAP II Mnichovohradišťsko se mj. schází i pracovní skupina pro čtenářskou gramotnost a k rozvoji potenciálu každého žáka – její členky se na svém pátém setkání rozhodly “otevřít veřejnosti” a podělit se s ostatními o své náměty, nápady, knihy, pomůcky a odkazy, tedy materiály, jež využívají při své práci s dětmi.

Ve Volnočasovém centru MH se sešly učitelky, rodiče, dorazila i zaměstnankyně městské knihovny. Věříme, že čas strávený na inspiromatu byl využit do poslední minuty. Reprezentantky bakovské základní školy, Helena Kaluhová a Blanka Černá, představily své pomůcky, knihy vhodné pro čtenářské dílny i učební materiály pro rozvoj čtenářství a různé metodiky a hry. Chválily si zejména web Učitelnice, kde v mnoha případech čerpají inspiraci pro svou práci ve třídě.

Se svou troškou do mlýna přišly i návštěvnice z řad rodičů, které představily své oblíbené knížky, ale i deskové hry, jež u jejich dětí doma “bodují”.

Slovo dostala i Kateřina Vítová, zaměstnankyně Městské knihovny MH, jež pod hlavičkou MAPu již na jiných akcích představila učitelkám základních a mateřských škol doporučované seznamy knih pro děti školkové, z prvního i druhého stupně. Seznamy byly k dispozici i zde: přítomné dámy si je pro inspiraci rády odnesly do svých domovů, vždyť tipů na kvalitní literaturu pro děti není nikdy dost!

Závěrečná diskuse se dotkla i kroužků deskových her, které momentálně probíhají v ZŠ Klášter Hradiště nad Jizerou a v ZŠ Bakov nad Jizerou – všech radostí i starostí s tím spojených.

Závěrečné hodnocení čtenářského inspiromatu vyšlo skvěle, zde jedna ze zpětných vazeb za všechny: “Inspiromat je skvělý nápad. Oceňuji možnost čerpat podněty a nápady od ostatních a promluvit s nimi i o svých (ať už dobrých, nebo špatných) zkušenostech v oblasti čtenářské gramotnosti.” Pochvala se týkala i skvělého načasování inspiromatu – před Vánocemi:-)

Záznam_PS čtenáři_19.11.2019

Pod hlavičkou našeho projektu Vám v adventním čase nabízíme dvě hodiny zklidnění a příjemné kreativní činnosti. V literární části našeho Předvánočního snového čtenářského klubu se Vás ujme Mgr. Iva Štrojsová, tvořivou část si vzala na svá bedra Mgr. Lucie Beranová. Těšíme se na Vás v úterý 10. prosince 2019 od 16:30 hodin na Gymnáziu MH.

Dejte nám vědět, zda dorazíte (snáze tak odhadneme množství materiálu pro vyrábění): marketa.tomasova@mnhradiste.cz, 732 680 514. Počet účastníků je omezen!

Učitelé z Mnichovohradišťska i odjinud se sešli v úterý 12. listopadu na ZŠ Sokolovská k pětihodinovému setkání s Davidem Čápem na téma Komunikace s rodiči. David Čáp v současné době přednáší psychologii na Filosofické fakultě UK, vede soukromou psychoterapeutickou praxi, kde poskytuje párovou terapii, zabývá se i problematikou násilí a šikany (projekt Minimalizace šikany).

Vzhledem k tomu, že rodiče jsou nejbližšími spolupracovníky učitelů, neměl by mít učitel snahu nad rodičem při případném konfliktu zvítězit – cílem je konfliktní situaci slovně zvládnout. Úvod setkání se nesl v duchu “preventivních opatření” zabraňujících konfliktním situacím mezi rodiči a učiteli. Ve třech skupinách jsme se tedy zamýšleli nad tím, jaká je role vedení školy, role učitele či rodiče, jaká jsou očekávání a potřeby jednotlivých skupin.

Došlo i na některé chyby ve vzájemné komunikaci a jak se jim vyvarovat. Lektor např. zdůraznil nezbytnost týmového chování na straně pedagogického sboru a jeho vedení, výhodu triád (setkání učitel – rodič – žák), důležitost znalosti školního řádu ze strany učitelů (ale i rodičů) atd.

David Čáp doporučil přítomným učitelům vytvoření “rodičovské poplachové směrnice”, která učiteli přináší jasný postup, jak reagovat v případě konfliktu s rodičem v afektu. Díky ní by měl učitel vyhodnotit, zda situaci zvládne sám, či nikoli. Jaká by měla být taktika rozhovoru s rozzlobeným rodičem (alespoň ve stručnosti, nám se dostalo konkrétních vět):

1. ocenění, poděkování (přivítání se s rodičem);
2. emoce jsou normální (pochopení rodičovských emocí ze strany učitele);
3. verze rodiče (učitel musí nechat rodiče mluvit bez přerušování);
4. plurál (při hledání řešení učitel do svých vět záměrně vkládá plurálové formy: “společně na něco přijdeme…”);
5. zápis (při případné stížnosti rodiče k vyšším orgánům má škola důkazní břímě, chrání učitele před jeho kreativní pamětí, umožní učiteli strukturovat myšlení rodiče);
6. dohoda (dohoda o dohodě budoucí – U se bude stížností zabývat, provede její vyhodnocení);
7. termín příští schůzky a zpětná vazba.

Zajímavé byly závěrečné výzvy vůči učitelům:

• Rodič, který přichází, chce spolupracovat!
• Rodič své dítě vychovává, jak nejlépe umí!
• Pedagogická fakulta existuje, rodičovská nikoliv!

Kde hledat inspiraci? Např. v knize Rodiče – nečekaní spojenci, kterou si můžete zdarma stáhnout na webu Člověka v tísni, případně ji již brzy naleznete v MAPí knihovničce v Městské knihovně MH.

Pětihodinové setkání s Davidem Čápem nebylo promarněným časem. Lektor byl příjemný, velmi erudovaný, vtipný, pohotový. Jeho poznatky pro učitelskou praxi byly velmi přínosné, v mnoha případech snadno aplikovatelné i do rodinného života.

Se svatým Martinem sníh nepřišel. Svatomartinský podvečer ale přece jen něco přinesl. Byla to velká nadílka názorů a příspěvků k tématu Přechod dětí z mateřských škol na základní školy.  Do mnichovohradišťské restaurace Amuse Bouche dorazila na 16:30 h skupina šestnácti lidí spjatých s výchovou a vzděláváním.

Kulatý stůl, který uspořádala a vedla Iva Štrojsová, vedoucí pracovní skupiny pro rovné příležitosti, v rámci níž se akce konala, otevřel mnoho otázek. Na některé z nich přítomní odpověď našly, jiné se zdají být hůře řešitelné.

Při úvodním představení a vysvětlení role, kterou přítomný zastává (výchovný poradce, metodik či učitel na prvním stupni, učitelka v MŠ, speciální pedagog, ředitelka malotřídky, představitel neziskového sektoru, rodič, …), byla nadnesena témata, jimž by se měl kulatý stůl věnovat.

První z nich, připravenost dětí a rodičů na přechod z MŠ na ZŠ, zůstalo hlavním tématem po celé dvě hodiny. Zároveň, tak jak je to běžné, ale rozhovory zasahovaly svojí podstatou i do dalších témat, která se onoho prvního týkala.

Řeč se nejprve stočila k tomu, že část rodičů se obává, zda by dítě již při příchodu do první třídy nemělo umět číst, psát, počítat, aby nezaostávalo v těchto dovednostech. Při debatě však bylo zdůrazněno, že důležité je si s dítětem v rámci domácího prostředí hrát, ne učit to, co má naučit škola. Hra je stěžejní, i při ní dítě rozvíjí své dovednosti potřebné následně při čtení apod. Jako pomůcka pro rodiče by mohla sloužit příručka s popisem her a aktivit pro děti a rodiče, která by mohla být volně stažitelná, případně na základě ní by mohla vzniknout drobná videa, nebo je možné rodiče už nyní vhodně navést na činnosti, které by bylo dobré s dítětem procvičovat.

MŠ a ZŠ uváděly, že již nyní pořádají nemálo akcí pro předškoláky a jejich rodiče. Naopak cítí, aby rodiče nebyli přehlceni. V návaznosti s tím se objevilo téma odkladů – jako stěžejní se jeví citlivě a erudovaně s rodiči o dítěti hovořit, vysvětlit, proč by mohl být odklad vhodným řešením pro dítě. V následující řeči o zápisech do první třídy a jejich průběhu zmiňovaly některé kolegyně až drzost dětí či nevychovanost, která někdy nastává (bez odezvy rodičů), či naopak nebezpečí přeceňování této situace (někteří rodiče si výsledkem u zápisu prý potvrzují vlastní prestiž).

Neméně důležitým bylo téma kontaktu rodičů se školou. Ti, kteří ve škole pracují, by neměli zapomínat na to, že rodič často (ne-li někteří vždy) vstupuje do školy s obavami, úzkostí, se vzpomínkami na vlastní školní léta, což nemusí být příjemné. Je dobré, když se učitel snaží o neformální uspořádání učebny, improvizovanou kavárnu, posezení ve školní jídelně s květinou na stole apod.

Velmi podstatné je nastavení partnerského rozhovoru, který je respektující, ne kázající či pouze poučující. Zároveň je tu ze strany školy nejen respekt k osobě rodiče, ale i k tomu, na kterých hodnotách a tradicích je rodina založena. Ne přezírání.

Na některých školách již nyní volí např. kruhové sezení, drobné občerstvení, náhled do dětských portfolií (aby rodiče viděli, jak jejich dítě tráví čas ve škole, v čem se rozvíjí) při rodičovských schůzkách. Na druhou stranu je však třeba zdůraznit, že při dvaceti devíti dětech ve škole se některé věci nerealizují příliš jednoduše. Tlak části rodičů je i na délku schůzky (pojďme k věci, ať můžeme brzy domů…).

Pro dobrý přechod na ZŠ jsou vhodné i neformální způsoby seznámení se se školou – např. Zažít Hradiště jinak apod. Jako samozřejmost vypadají návštěvy předškoláků v ZŠ. Je však důležité upozornit, že toto se děje ve chvíli, kdy má MŠ a ZŠ jednoho zřizovatele, ideálně mají budovy téměř vedle sebe. Pokud však dítě navštěvuje MŠ v jiné obci, než je jeho budoucí škola, o tyto zkušenosti přichází. Je dobré na to v první třídě myslet, uvědomit si, kolik dětí se např. zná z MŠ apod.

Přítomní upozornili i na další závažná témata, který je třeba věnovat pozornost:

• sociální a emoční nezralost některých dětí,
• vady řeči,
• problémy s hrubou a jemnou motorikou,
• velký stres při návratu dítěte z první třídy do MŠ,
• s tím spjaté navazující problémy ve vztahu se školními činnostmi.

Rodiče někdy v dobré víře a v zájmu svého dítěte zkouší zápis na více školách, doufají, že některá ze škol dítě přijme a nenavrhne odklad. Je velmi důležité zvážit, zda není vhodné dítěti ještě jeden rok v MŠ či přípravné třídě dopřát, nechat ho často hned v několika oblastech dozrát.

Zmíněn byl též vliv známek na práci dětí ve škole. V diskusi zazněly i hlasy vyslovující se pro minimálně první ročník bez známkování. Dítě je tak, jak vyplynulo ze zkušeností minimálně dvou přítomných osob, motivovanější. Možná by situaci pomohlo, pokud by základní školy přijaly za své, že alespoň v prvním pololetí je u dětí důležitější rozvíjet tzv. měkké dovednosti (komunikace, poznávání se, soužití) než tvrdé (číst, psát, počítat…). I když diktát společnosti často hovoří jinak.

Tématem byl i příchod dítěte z alternativní MŠ (waldorf, montessori…) do běžné ZŠ, náročnost situace pro dítě, učitele i rodiče.

V souvislosti s tím vznikla myšlenka na schůzku učitelek prvního stupně a MŠ – vyjasnit si, jak MŠ předškoláky (děti) připravují, co by přivítaly ZŠ (co by rády považovaly za standard), společně se vidět, poznat. Některé MŠ a ZŠ spolu spolupracují velmi těsně, jiné jsou společnému dialogu vzdálenější.

Dalším bodem k zamyšlení je i dojíždějící dítě – změna režimu jeho života je podstatnější než u nedojíždějících, míra samostatnosti, ostych až strach z novinek v životě prvňáčka, fungování družiny, možnost spojů… Přítomní hovořili i o sociální připravenosti dítěte, což se dá řešit v rámci práce v MŠ či předškoliček.

V souvislosti s nedostatkem logopedů v ORP byla zmíněna aktivita předcházející Komise pro výchovu a vzdělávání v MH. Logopedka byla zajištěna, pracovníci městského úřadu však již rozjednanou aktivitu nedokončili. Zástupkyně Náruče zde zdůraznily, že aktivity pro dobrý rozvoj řeči jsou spjaty s činnostmi od raného dětství – rytmizace, básničky, říkanky apod. Je dobré na to myslet ještě dříve, než dítě do MŠ nastoupí.

Problémem stále zůstávají dlouhé čekací doby v PPP MB. Otázku společného psychologa pro MH řešila Komise pro výchovu a vzdělávání již cca před třemi lety též. Rada města MH však téma vzhledem k nečinnosti nepovažovala za stěžejní. Navrženým opatřením je pořádání setkání pro výchovné poradce apod., kteří  mohou následně v rámci své práce s žáky/dětmi pracovat.

Tématem, kterému jsme se nestačili věnovat, byla příprava plánů na základě doporučení z PPP, následná komunikace s rodiči, negativní vztah dítěte vůči škole již od nástupu do školy. Krátce jsme se věnovali dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami (navštívit s rodiči před nástupem na ZŠ budovu, seznámit se s učiteli, vytvořit podmínky…). Důležitou se zde jeví iniciativa rodičů.

Společným jmenovatelem řešení jsou:

• partnerská komunikace rodič – učitel,
• vzájemný respekt rodič – učitel,
• vyjasnění si situace (ideálně již před nástupem dítěte do školy),
• vzájemná komunikace již před docházkou do školy (především u dětí se SVP),
• komunikace a vzájemná spolupráce MŠ – ZŠ (především těch, které nemají společného zřizovatele, u nich toto totiž většinou funguje).

Důležitá je tedy angažovanost všech aktérů:

• rodina (rodiče, dítě, širší rodina),
• mateřská škola,
• základní škola.

Zároveň je však stěžejní respektování hranic školy a rodiny, vzájemné nastavení pravidel chování a soužití.

K tématům se MAP vrátí ještě v rámci dalších kulatých stolů, akcí navazujících na zmíněná témata i práce v pracovní skupině pro rovné příležitosti.

Sepsala: Iva Štrojsová

Záznam_PS pro rovné příležitosti_11.11.2019

V pondělí 4. listopadu 2019 proběhl workshop na téma Triády aneb Třídní schůzky trochu jinak. Lektorka Mgr. Jana Kneřová si pro nás připravila zajímavé aktivity, při kterých jsme měli možnost vžít se do role učitele-žáka-rodiče a zamyslet se nad tím, co kdo od třídní schůzky očekává a jak nejlépe takovou schůzku připravit, aby naplnila očekávání všech zúčastněných.

Na začátku jsme si zahráli seznamovací hru – ve dvojici se měl každý představit a říct o sobě 3 pravdy a poté se dvojice proměnily, ale zároveň si měl každý přisvojit „identitu“ toho druhého z dvojice, takže nepředstavoval sebe, ale někoho jiného. Všichni měli vyzkoušet alespoň 3 „identity“. Závěrem se každý představil tou identitou, která mu právě zůstala. Smyslem hry bylo ukázat si, jak v realitě probíhá předávání informací z osoby na osobu a jak snadno se informace může pozměnit.

Během workshopu jsme pracovali ve skupinách, každá skupina vždy „hrála“ jednu z rolí učitel-žák-rodič, všichni se v jednotlivých rolích vystřídali. Sepisovali jsme naše pocity z třídní schůzky a dále pak, co bychom od třídní schůzky chtěli, aby to pro nás bylo užitečné. Povídali jsme si o budování důvěry školy ve vztahu k žákům a rodičům.

Probrali jsme, jak by měla probíhat třídní schůzka formou triády, že nejdůležitější je příprava na ni, která se nesmí podcenit a probíhá na všech úrovních: příprava u žáků, učitelů i rodičů. Lektorka pro nás připravila seznam návodných otázek pro vedení triády, který si každý účastník z workshopu odnesl.

Na závěr proběhlo malé zhodnocení přínosů tohoto workshopu.

Sepsala: Martina Kestnerová

Záznam_PS Klima_4.11.2019

Při diskusích v rámci pracovní skupiny pro čtenářskou gramotnost a k rozvoji potenciálu každého žáka jsem naťukly (v pracovní skupině jsou samé dámy) i problematiku médií a informací, které podávají. Vzhledem k tomu, že tato problematika se čtenářské gramotnosti nadmíru týká, rozhodly jsme se zorganizovat pro Vás na toto téma workshop. Přijměte tedy naše pozvání na středu 4. prosince 2019, a to od 16:00 do 19:00 hodin na GMH, kde se uskuteční workshop Jednoho světa na školách nazvaný Zpravodajství – jak se orientovat v médiích, lektorem bude Tomáš Titěra z JSNS.

Program workshopu:

Blok 1 – Plakáty (O)pravdu?, aplikace MQTester (70 minut)

1. Úvod, představení lektora a účastníků, představení aktivit JSNŠ (5 min)
2. Společný brainstorming – co je mediální/zpravodajská gramotnost? Jak ji vyučovat? (5 minut)
3. Představení portálu jsns.cz – audiovizuální lekce, metodické materiály… (5 minut)
4. Plakáty O pravdu? – jednoduchý nástroj pro úvod do různých forem analýzy mediálních sdělení. Představení plakátů, praktická ukázka – skupinová práce účastníků s plakáty 1 – 4 (20 minut)
5. Aplikace MQTester – aplikace pro otestování vlastní mediální gramotnosti. Představení aplikace, praktická ukázka – pokud bude k dispozici wifi a účastníci budou mít chytrá zařízení, mohou sami vyzkoušet (15 min)
6. Otázky, řízená diskuze – využitelnost aktivit v hodinách, možné obavy… (10 min)

Blok 2 – 5 klíčových otázek (60 minut)

1. Koncepce 5 klíčových otázek – představení metodiky, 2 videa od Kovyho na ukázku – Kdo? Co? – včetně reflexe po sledování (metoda INSERT) a doprovodné aktivitě k videu Kdo? (45 minut)
2. Praktická ukázka (demonstrace lektorem) – analýza článku ze seriózního zpravodajského webu pomocí 5 klíčových otázek (15 minut)

Blok 3 – Analýza mediálních sdělení (45 minut)

1. Využití metody k analýze dvou dezinformačních článků: Rozdělení Československa je neplatné a EU chce zrušit písmeno Ř – práce ve dvojicích. Každá dvojice se zabývá jednou z klíčových otázek pro jedno ze dvou sdělení – (10 minut)
2. Prezentace výsledků a diskuze nad nimi (20 minut)
3. Závěrečné shrnutí – co vše nabízí portál JSNŠ.cz k mediálnímu vzdělávání – dle brožury Mediální vzdělávání, dále představení nové publikace Být v obraze 2 (5 minut)
4. Závěrečná diskuze/otázky (10 minut)

Vzhledem k omezenému počtu míst je třeba se na workshop registrovat ZDE. V případě jakýchkoli dotazů se prosím obraťte na Markétu Tomášovou (marketa.tomasova@mnhradiste.cz, 732 680 514).