Aktuální informace
V úterý 26. září 2017 zveme všechny zájemce z řad rodičů, prarodičů, učitelů či neformálních vzdělavatelů nebo i dětí na přednášku Jana Mühlfeita a Kateřiny Novotné na téma Odemykání dětského potenciálu, která se uskuteční v Městském divadle MH od 18 do 20 hodin. Přijďte se seznámit s osobností globálního kouče a stratéga Jana Mühlfeita a koučky a lektorky Kateřiny Novotné, kteří vytvořili unikátní metodiku, která otevírá lidský potenciál a pomáhá efektivně využívat silné stránky jedinců. Jan Mühlfeit se prosadil v nejvyšším vedení společnosti Microsoft, Kateřina Novotná má bohaté zkušenosti z práce s dětmi – oba jsou tedy nadmíru povolaní, aby nás s tímto programem seznámili.
“Každé dítě se narodí jako originál s řadou talentů a silných stránek, ale škola jeho silné stránky nerozvíjí, ale soustředí se naopak na ty slabé a eliminaci chyb.”
Přednáška je financována z finančních prostředků projektu MAP Mnichovohradišťsko, a pro všechny zájemce je tudíž ZDARMA. Vzhledem k tomu, že kapacita divadelního sálu je však omezená, je nutná registrace (nejpozději do úterý 19. 9. 2017): buď online (níže), nebo na našem emailu map-mh@email.cz či na telefonním čísle 720 987 308 (Svitlana Sazečková).
Městská knihovna Mnichovo Hradiště ve spolupráci s KLUBem a projektem MAP Mnichovohradišťsko zvou všechny zájemce na scénické čtení Lukáše Hejlíka a Věry Hollé s názvem Fotbalové deníky (s podtitulem Fotbalová road movie nejen pro muže), které se uskuteční v sále KLUBu v úterý 12. září 2017 od 18 hodin. Ačkoli by se podle názvu mohlo zdát, že půjde o zábavu především pro muže, opak je pravdou, představení, ve kterém se rozebírají a řeší základní mezilidské vztahy, si užijí hlavně ženy.
Projekt LiStOVáNí (http://www.listovani.cz/), cyklus scénických čtení, představuje zajímavé, aktuální knihy, které se objevují na trhu. Vybraní autoři a jejich dílo či přímo specifická kniha jsou pak před diváky interpretováni v podobě scénického čtení. Jde vždy přibližně o hodinové divadelní vystoupení, ve kterém je přenášen děj knihy, jazyk autora a atmosféra dané literatury na obecenstvo, které se v čele s mladou generací ve světě oproštěném od kultury a literatury vrací zpět k tomu, co tu bylo první – knize. Nejde o nějaké fanzinové čtení oblíbených pasáží, jde o dýchající představení s rekvizitami, kostýmy, hudbou, začátkem a koncem.
Fotbalové deníky J. Hájíčka
Jiří Hájíček psal své Fotbalové deníky po Mistrovství světa ve fotbale v Německu. Tato road movie není ale zdaleka jen o fotbale a už vůbec ne jen pro muže. Honza chtěl na MS do Německa, místo toho podniká zvláštní cestu po republice s 19letou dívkou, kterou zná teprve týden. Esemeska od Jardy z Německa: HONZO, BYLO TO FANTASTICKY! KDYZ TO TAM SPADLO, RVALI JSME JAK KRAVY! KOLLER – TO JE PRUSER. UVEDOM SI – JESTLI SE NEVRATI BAROS, NEMAME UTOK!
Jiří Hájíček
(*1967, České Budějovice) dětství prožil ve vesničce Purkarec (poblíž Hluboké nad Vltavou), poté žil v Týně nad Vltavou a nyní bydlí a pracuje v Českých Budějovicích. Vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou (1981 – 1985) a českobudějovickou fakultu Vysoké školy zemědělské (1985 – 1989). Po základní vojenské službě pracoval 3 roky na venkově v zemědělství, od roku 1993 je zaměstnán jako bankovní úředník. Je ženatý, manželka Nicole Matéffy je oděvní výtvarnice. Začínal v polovině 80. let s básněmi v pořadu mladé poezie „Hledám tě v tomto městě”, který v Č. Budějovicích tehdy vedl Mirek Kovářík. Knižně debutoval už jako prozaik v roce 1998 sbírkou povídek Snídaně na refýži (Hynek), v roce 2001 vyšel román Zloději zelených koní (Host). Druhý román Dobrodruzi hlavního proudu byl vydán roku 2002 (Host). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž (Host). Dosud posledním románem je Selský baroko z roku 2005 (Host). Na podzim 2007 vyšla samostatně povídka Fotbalové deníky (Host). Texty publikoval také v literárních časopisech Host, Revolver revue, Weles, Tvar a Pandora. Jiří Hájíček patří k realistickému proudu v současné české literatuře. Ve svých prózách čerpá především z prostředí jihočeského venkova a malého města. Je kmenovým autorem brněnského nakladatelství Host.
Na závěr jedno z mnoha doporučení:
“Každé LiStOVáNí mělo skvělou a přitom pokaždé jinou atmosféru. Lukáš Hejlík přesvědčil nejen nás, ale hlavně diváky, že on ani ostatní protagonisté knihami jen tak nahodile nelistují. Vyhmátnou vždy to podstatné, některé pasáže nápaditě zdramatizují a herecky poctivě zpracují. Každé scénické čtení má hlavu a patu, nechybí katarze..
LiStOVáNí Lukáše Hejlíka je svébytný a sympatický dramatický tvar, který v publiku šíří velmi příjemnou nákazu – touhu přečíst si tu knihu.”
Eva Zelená, Divadlo Prostějov
V pátek 21. července 2017 jsme se sešli na půdě Volnočasového centra v Mnichově Hradišti během neformálního setkání MAP. Kromě účastníků z řad MAP Mnichovohradišťsko jsme přivítali i zástupce z MAP Turnovsko, MAP Kostelecko, Třebechovicko, Černilovsko, MAP Frýdlantsko, MAP Vrchlabsko a MAP Jaroměř. Během čtyř společně strávených hodin jsme se věnovali problematice zpracování a přípravy akčního plánu, MAPí knihovničky, inkluze, MAP II a zapojení rodičů Toto podnětné setkání bylo pro všechny velmi inspirativní a našla by se ještě řada dalších témat, které by bylo vhodné probrat, čímž by se vytěžilo z přítomnosti různých “tváří” jednotlivých MAP opravdu maximum. Proto věříme, že jsme se vzájemně nesetkali naposledy!
Věděli jste, že je Městská knihovna Mnichovo Hradiště skvěle vybavena knihami s pedagogickou a psychologickou tematikou? Pokud ne, zde Vám přinášíme jejich přehled:
Ke komornímu setkání inspirovanému koncem školního roku jsme se díky laskavé pohostinnosti pana faráře Pavla Macha sešli ve středu 21. června 2017 na dvoře římskokatolické fary a děkanství v Mnichově Hradišti. Neměli jsme žádné ústřední téma; naším cílem bylo ohlédnout se za uplynulým školním rokem, mluvit o tom, co je pro každého z účastníků důležité, a zamyslet se nad tím, co učitelství znamená, co dává či bere učitelům, žákům, rodičům, obci.
„Učitelství bylo nejtěžší ze všech mých zaměstnání,“ řekl na úvod náš host Jaromír Gottlieb, který kromě učitelství pracoval například jako truhlář nebo ředitel muzea.
V hovoru jsme se volně přesouvali z tématu na téma a inspirujíce se navzájem mluvili jsme o učitelských vzorech, o zkušenostech učitelských i rodičovských, o nedostatcích výuky na pedagogických fakultách, o škole jako centru života obce. Uvědomili jsme si, že lidskost, lidský přístup a zralá osobnost jsou pro učitele důležitější než odbornost. Diskutovali jsme o Howardu Gardnerovi a jeho teorii mnohočetných inteligencí a o tom, jak je pro každé dítě důležité zažít úspěch, zazářit; škola by mu pro to měla vytvořit prostor. Učitelství vybízí k trvalému „opravování společnosti“, totiž k promyšlenému uplatňování takového způsobu výuky, který zprostředkuje nejen vědomosti, ale bude trvale přispívat ke zlepšení toho, co ve společnosti pokulhává.
„Jsem hrdá, že jsem učitelka, a jsem hrdá, že jsem z toho neutekla. Je to moje cesta,“ řekla na závěr jedna z účastnic. Pěkné vyslání do prázdnin, že?
V pátek 9. června odpoledne se v Mnichově Hradišti na pláži u Jizery ocitl pračlověk Tonda. Nebyl sám, obklopil ho houf dětí (ty z něj nespustily oči) a dospělých zájemců o život v pravěku; sešlo se nás asi 60. Učili jsme se různými způsoby rozdělávat oheň bez pomoci zápalek, pračlověk Tonda nám vysvětlil nejdůležitější zásady při lovu mamuta a vyzkoušeli jsme si vrh oštěpem na cíl. Rozdělávání ohně, jak jsme se přesvědčili, není nic snadného: je třeba správně vyhloubit důlek a žlábek v podložce z měkkého dřeva, zvolit vhodný klacík na tření (osvědčil se například pelyňkový) a prokázat vytrvalost tělesnou i duševní při usilovném a namáhavém tření a následném opatrném rozfoukávání ohně. Nakonec se nám to podařilo a měli jsme si na čem opéct buřty.
Dozvěděli jsme se také o oblékání v pravěku a různých způsobech šití oděvů. Bohužel nezbyl čas na průzkum okolní krajiny – co by v ní asi zaujalo pravěkého člověka, kde by našel potravu, vodu a úkryt?
Setkání s pračlověkem navazuje na dlouhodobý plán rozvoje vzdělávání na Mnichovohradišťsku, zejména na ty části, kde je zmiňována obec jako prostor k výuce a učení zážitkem. Jan Půlpán a Kristýna Urbanová se dlouhodobě a profesionálně zabývají životem v pravěku – Kristýna je archeoložka specializující se na pravěké textilnictví a technologie, Jan se věnuje rekonstrukcím života v pravěku a souvisejícím řemeslným dovednostem. Výuka o pravěku je sama o sobě zajímavá, ale zážitky spojené s praktickými ukázkami a možností si věci sami vyzkoušet poznání dále prohlubují. Jan a Kristýna nabízejí také výukové programy zaměřené na život v pravěku pro základní a střední školy. Zájemci se více dozvědí na www.jakoblecipracloveka.cz.
Ve středu 7. června 2017 zavítala do Mateřské školy Mírová lektorka Stanislava Emmerlingová, která si pro zájemce připravila přednášku na téma „Proč dítě zlobí“.
Co je to vlastně zlobení? Kdy a proč dítě zlobí? Každá společnost to vnímá jinak, dokonce i v rodině má každý rodič jiný pohled na to, co je a co není zlobení. Dítě může zlobit, když se nudí, když se dožaduje pozornosti nebo když nemá stanovené žádné hranice. Abychom problematickým jevům v chování zamezili, měli bychom u dětí uspokojovat pět základních emocionálních potřeb: mít své místo na světě, pocit bezpečí, péče a výživa, potřeba podpory a potřeba být limitován. Pokud to rodiče nedokážou, mohou se projevit problémy v chování, ale i poruchy učení. Lektorka uváděla mnoho příkladů ze své praxe, neboť již 20 let vede poradnu pro děti s poruchami učení a chování.
Dále také vysvětlila, jak je dítě formováno svým okolím a jaký mají vliv na vývoj osobnosti jedince raná traumata. Zároveň rodiče uklidnila, že není potřeba se trápit, pokud naše výchova není dokonalá, každý dělá chyby. Je důležité mít na paměti, že pro své děti děláme to nejlepší, co umíme. Děti potřebují naši lásku – denně bychom měli s dětmi navazovat intenzivní fyzický kontakt, při komunikaci s nimi pak nezapomínejme na kontakt oční. Věnujte svému dítěti soustředěnou pozornost alespoň pět minut denně. Přijímejte své dítě bezpodmínečně takové, jaké je; zdržte se kritiky a urážek při jeho případném neúspěchu. Nezapomínejte také na to, že se děti učí nápodobou nás dospělých (nejvíce do 3 let). V neposlední řadě pak učte děti vnímat pozitivně svět kolem sebe a přijímat nedostatky. Budete-li se řídit výše zmíněnými doporučeními, zamezíte problematickému chování svých dětí.
Byl to příjemně strávený podvečer, paní Emmerlingovou si přišli poslechnout nejen rodiče, ale i některé paní učitelky. Podle ohlasů to bylo „zajímavé, přínosné“ nebo „poutavé, šťavnaté“, došlo i na „zajímavé příklady ze života i z praxe“.