1.7.2022 – 30.6.2023 Místní akční plán pro rozvoj vzdělávání v ORP Mnichovo Hradiště

STRÁNKY PRO VÁS PRÁVĚ UPRAVUJEME.

Děkujeme za pochopení.

Po celou neděli 28. ledna 2018 mělo 16 Mnichovohradišťáků a okolních možnost proniknout hlouběji do tajů a složitostí první pomoci u dětí, do nichž nás zasvětila skvělá a sehraná lektorská dvojice ve složení Lukáš Zechel a Zuzana Kučerová z organizace PrPom. Po úvodním seznámení a sdělení základních pravidel nejen kurzu, ale následně i první pomoci jsme se již dostali ke konkrétním situacím. Společně jsme si vyzkoušeli, jak zareagovat a zasáhnout při bezvědomí někoho druhého, krvácení či dýchacích obtížích. Naučili jsme se, jak provést kardio-pulmonární resuscitaci u dětí i u dospělých, a dozvěděli jsme se, jaké jsou nejčastější akutní dětské nemoci (laryngitida, epiglotitida, febrilní křeče, infekce nervové soustavy, torze varlete) a jak při nich postupovat.

Možná Vás bude zajímat, kde se ukrýval onen v názvu kurzu avizovaný zážitek. Věřte, že o ně v průběhu celého dne nebyla nouze. Během výkladu lektora jeho kolegyně upadla do bezvědomí. Co dělat? O hodinu či dvě později si tatáž kolegyně poranila ruku, nastalo masivní krvácení a bylo nutné okamžitě zasáhnout. Třešničkou na dortu pak byly tři závěrečné modelové situace, v nichž si každý z účastníků vyzkoušel tři role: roli figuranta, zachránce a hodnotitele. Jedna z modelových situací: odpolední kafíčko. Opařené miminko, dusící se synek, pubertální dcera pokoušející se s nožem v ruce o sebevraždu, hysterická matka, opařená kamarádka a další kamarádka pro změnu s anafylaktickým šokem. Pravda, není to úplně situace z běžného života, i když… Minimálně v jednotlivostech bylo pro účastníky užitečné dozvědět se, jak by byli schopní zareagovat v tak chaotické situaci. A i když „zachránci“ propadali mnohdy panice a beznaději (nejen v této modelové situaci, ale i ve dvou zbývajících), nakonec všichni obstáli na výbornou a dovedli si poradit, za což sklidili od lektorů pochvalu.

Průběh celého kurzu shrnul jeden z účastníků Sokratovým citátem: „Vím, že nic nevím.“ Věřím ale tomu, že se všem již myšlenky utřídily, nově získané vědomosti a dovednosti se usadily a že v případě nějaké nenadálé situace budeme alespoň lehce tušit, jak se zachovat. A možná si i vzpomeneme na pravidla, jež nám byla lektory vštěpována, a na modelové situace, ve kterých bylo obsaženo vše, co jsme se v teoretickém bloku dozvěděli.

A jaké že je tedy „zlaté“ pravidlo první pomoci? Jediný, koho musíte zachránit vždy, jste vy sami!

3.1-08