Pozvánka MAP naposledy

Neděle 18. února 2018 byla dnem začátku vzdělávacího festivalu v Litomyšli s názvem Nakopněte svoji školu. Díky podpoře MAP Mnichovohradišťsko se dvě místní učitelky plus jedna pracovnice MAP vydaly do litomyšlských “lázní ducha”, kam se sjelo na 150 zájemců o vše zajímavé související se vzděláváním. Na Zámeckém návrší se to hemžilo osobnostmi: bezprostředně po úvodních zahajovacích slovech dostal prostor ekonom Pavel Kysilka, který pohovořil na téma digitálního věku versus vzdělávání. Rostya Gordon Smith, česká podnikatelka působící v oblasti řízení a rozvoje organizací, lidí a týmů po celém světě a zakladatelka Minervy 21, propagovala ve svém vstupu rozvoj přístupu a dovedností, spolupráci s rodiči a zrušení známkování. Jakou roli má mít náboženská tematika ve školách? Tuto otázku si kladl Daniel Kvasnička, českobratrský farář. V průběhu prvního odpoledne se účastníci blíže seznámili s projektem Učitel naživo či s praxí škol Škola Můj Projekt, jež rozvíjejí dovednosti pro život. Prohlídka litomyšlského sklepení se sochami Olbrama Zoubka spojená s ochutnávkou vín byla příjemnou tečkou za prvním dnem na konferenci.

Pondělní dopoledne se opět neslo v duchu přednášek. Svým vystoupením, v němž se soustředil na vedení žáků k odpovědnosti na základě poznatků o fungování mozků, zaujal přítomné Michal Dubec. Jana Stejskalová a Petra Keprtová pohovořily o externím a interním mentoringu, čím se liší a co mají naopak společného, pojmenovaly výhody a nevýhody obou forem, aby školy uměly mentoring využít jako součást systému zvyšování jejich kvality. Na příkladu metody instrumentálního obohacování přednesl Jiří Sehnal, ředitel ZŠ T. G. Masaryka ve Svitavách, tipy a triky jak implementovat novou metodu do školy. O jedinečné metodě výuky rozvoje matematického myšlení a kreativity u dětí pohovořil Opher Brayer, její autor, který metodu nejen vyvinul, ale vytrénoval v ní tisíce talentovaných izraelských dětí i managery globálních firem, jako je např. Microsoft, Nokia atd. Nyní působí v České republice, mimochodem zkušenosti s touto metodou má pedagogický sbor ZŠ Švermova i ZŠ Sokolovská v Mnichově Hradišti. Dopolední přednáškový blok uzavřela svým vystoupením Jitka Kmentová, ředitelka pražského Gymnázia Na Zatlance, kde v rámci státní instituce funguje od září nová alternativní třída s tandemovou výukou v blocích, s velkým důrazem na studijní autonomii a individuální přístup, zaměřená na silné stránky osobnosti žáků, s důrazem na jejich formativní hodnocení a spolupráci žáků i rodičů.

V průběhu pondělního odpoledne již došlo k dělení účastníků konference dle jejich preferencí do workshopů, jejichž nabídka byla velmi bohatá. Můj výběr padl na workshop Jany Stejskalové a Petry Keprtové (ZŠ Mozaika v Rychnově nad Kněžnou) Jak se “dobře” ptát?, v němž jsme společně s dalšími zájemci hledali odpovědi na otázky: Proč dětem ve výuce klademe otázky?, Co dělá “dobrou” otázku “dobrou”? Jak se pozná “hloupá” otázka? či Jak udělat ze třídy skupinu, která se ptá? Společně jsme si trénovali dovednost pokládat “dobré” otázky, kdy jsme využívali např. metodu podvojného deníku, “poslední slovo patří mně” či promyšlený postup reflexe.  I odpolední přednáškový blok byl rozdělen dle zájmu přítomných, já jsem se seznámila s metodou CLIL (obsahově a jazykově integrované učení), což je inovativní přístup nejen k výuce cizích jazyků, který zbavuje strachu mluvit cizím jazykem, pracuje s reálným obsahem, umožňuje větší kontakt s cizím jazykem, zlepšuje jazykové dovednosti u žáků i učitelů atd.

Po celou dobu litomyšlského vzdělávacího festivalu byli přítomni zajímaví vystavovatelé, např. Lucie Ernestová se svými inspiračními kartami a knížkohrami, jimž nebylo možné odolat, či online aplikace Včelka, zlepšující úroveň čtení a pomáhající při obtížích se čtením (včetně dyslexie), případně fantastické karty Imaglee určené pro zábavu a vzdělávání. Večerní panelová diskuse na téma vzdělávání s Pavlem Kysilkou, Rostou Gordon Smith a Jitkou Kmentovou byla i díky moderátorovi z řad litomyšlských angažovaných rodičů velmi osvěžující a poutavá pro všechny.

Závěrečným dnem festivalu bylo úterý, jež bylo v průběhu dopoledne rozděleno do dvou bloků s workshopy. Během svého prvního workshopu jsem do slova a do písmene zažila program “Začít spolu” v podání dvou učitelek z rychnovské ZŠ Mozaika. Seznámili jsme se se strukturou školního dne, pracovním prostředím, centry aktivity, ranním kruhem, způsoby hodnocení (slovní hodnocení, sebehodnocení)… Ochutnávka metody FIE (Feuersteinovo instrumentální obohacování) mi dala příležitost vyzkoušet si tuto metodu na vlastní kůži. Pracovali jsme s cvičnými listy – instrumenty, zaměřenými na specifické deficity v poznávacích schopnostech, a díky tomu jsme měli možnost dojít k tomu, jak tato metoda u žáků podporuje rozvoj široké škáky předpokladů k efektivnímu učení se.

Šlo o tři dny doslova nabité novými informacemi, metodami, materiály a setkáními se zajímavými osobnostmi, jež mají co říct na téma českého vzdělávání. Možnost této inspirace bych přála opravdu každému! Kromě vlastních snímků, jež naleznete v naší Fotogalerii, si můžete prohlédnout i oficiální fotografie na facebookovém profilu festivalu. Budete-li pozorní, jistě nás tam najdete:-)

Poslední akcí MAP Mnichovohradišťsko před koncem projektu, na niž Vás chceme pozvat, bude seminář s názvem Jak vypadá škola bez poražených, který se uskuteční ve čtvrtek 15. března 2018 od 17 hodin na ZŠ Studentská, Studentská 895, Mnichovo Hradiště (v učebně 002, třída 5.C). Povede ho Mgr. Lucie Beranová, která je učitelkou a zároveň metodičkou prevence na ZŠ Studentská. Seminář bude vycházet z myšlenek Thomase Gordona, autora knihy Výchova bez poražených. Tento psychoterapeut dlouho pracoval s dětmi a uvědomoval si dvě skutečnosti: na jedné straně viděl, jak dospělí svým jednáním dětem často nevědomky ubližují, zároveň však věděl, že pracovat s dětskými emocemi je nesmírně těžké, a nemá-li k tomu člověk dostatečnou průpravu, často je to téměř nemožné. Bylo mu zřejmé, že jsou to právě učitelé, kteří musejí dennodenně zvládat projevy nejrůznějších dětských emocí od frustrace až po zoufalství, a že jsou z toho často bezradní.

Mnichovohradišťský MAP se blíží ke konci. Po roce a půl práce chystáme posledních několik seminářů a příležitostí k setkání a na konci března se, snad jen dočasně, rozloučíme.

Jaký byl MAP? Co zajímavého a dobrého přinesl a kde naopak nenaplnil očekávání? Hodnocení je důležité nejen jako ohlédnutí zpět, ale také pro dobré plánování do budoucna. Ve čtvrtek 22. února jsme se proto sešli na hodnotícím setkání; přes pozdně večerní hodinu přišli mnozí věrní účastníci MAPích akcí. Co jsme se od nich dozvěděli?

MAP zřejmě velmi dobře naplnil oba své hlavní úkoly, tedy participativně (se zapojením učitelů, rodičů, neformálních vzdělavatelů a různých dalších zájemců o vzdělávání) vytvořit dlouhodobou koncepci rozvoje vzdělávání v ORP Mnichovo Hradiště (viz Strategický rámec rozvoje vzdělávání a Akční plán) a posílit propojení, komunikaci a spolupráci všech, kdo se na vzdělávání dětí a žáků do 15 let na Mnichovohradišťsku podílejí.

Kromě možnosti vyjádřit se, přemýšlet o budoucnosti vzdělávání na Mnichovohradišťsku koncepčně, dlouhodobě a v souvislostech a příležitosti setkávat se v neformálním a příjemném prostředí na různých seminářích, přednáškách, workshopech či exkurzích účastníci velmi ocenili zejména to, že MAP přinesl a otevřel nová témata v oblasti vzdělávání, přivedl do území odborníky zabývající se vzděláváním a jejich přednášky či semináře byly pro účastníky nejen zdrojem informací, ale také je inspirovaly a ovlivnily jejich profesi i osobní život. Cenné je taky množství odkazů na články, odborné texty a další zdroje na MAPím webu. Učitelé ocenili pozornost, kterou jejich názorům a potřebám MAP věnoval, a možnost ovlivňovat budoucnost vzdělávání na Mnichovohradišťsku.  Některé akce zahájené pod hlavičkou MAP začínají žít vlastním životem a zdá se, že budou pokračovat nezávisle na MAP. K nejdůležitějším konkrétním výstupům z MAP patří návrh zřízení pozice tzv. koordinátora vzdělávání pro ORP Mnichovohradišťsko. Díky MAPu se vzdělávání dostalo mimořádné pozornosti, a to je velmi potřebné a důležité, shodli se všichni účastníci.

Co se nám v MAPu nepodařilo? Některá rizika, která jsme si uvědomovali již na počátku naší práce, se skutečně naplnila. Až na výjimky se nám málo dařilo proniknout mimo Mnichovo Hradiště. Vždy nás potěšilo, když se školy, školky a neformální vzdělavatelé z menších obcí na Mnichovohradišťsku zúčastnili MAPích akcí, ale z různých důvodů se to stávalo méně často, než bychom si byli přáli my i oni, a bude-li MAP pokračovat, rádi bychom to napravili. Podobně vidíme větší prostor pro oslovení ředitelů, ředitelek a zřizovatelů škol.

Hodnotící setkání proběhlo, ale hodnocení nekončí. Rádi bychom požádali o zpětnou vazbu další zájemce o vzdělávání na Mnichovohradišťsku.  Připojujeme krátký dotazník; jeho vyplnění vám nezabere víc než 5 minut. Budeme rádi, když se k činnosti MAP vyjádříte, nejpozději do pondělí 5. 3. 2018, kdy potřebujeme Vaše odpovědi začít vyhodnocovat. Děkujeme!

Dobrý den,

Dovolujeme si oslovit vás v souvislosti s hodnocením projektu MAP Mnichovohradišťsko. Rok a půl našeho působení na Mnichovohradišťsku (srpen 2016 – březen 2018) se chýlí ke konci.  Uspořádali jsme množství vzdělávacích akcí – setkání s inspirací, seminářů, studijních cest, setkání s dobrou praxí, přednášek, kursů. Pracovali jsme s učiteli a učitelkami, s rodiči a dětmi, s vedením škol, s pracovníky knihoven, muzeí, se starosty, s neformálními vzdělavateli  – vedoucími kroužků, klubů, spolků. Snažili jsme se inspirovat, propojovat, společně plánovat (výsledkem je mimo jiné tzv. Strategický rámec MAP a Akční plán MAP) a prakticky pomáhat, kdykoli nám to formát projektu umožnil.

Nyní bychom vás chtěli požádat o vyplnění tohoto krátkého anonymního dotazníku; pomůžete nám tím objektivněji zhodnotit výsledky naší práce a naplánovat její pokračování. Vyplnění dotazníku bude trvat asi 3 minuty.  Hodnotící škála jako ve škole:  1 – výborně, 5 – o moc horší už to být nemůže.

Děkujeme! Tým MAP Mnichovohradišťsko