V pátek 9. června odpoledne se v Mnichově Hradišti na pláži u Jizery ocitl pračlověk Tonda. Nebyl sám, obklopil ho houf dětí (ty z něj nespustily oči) a dospělých zájemců o život v pravěku; sešlo se nás asi 60. Učili jsme se různými způsoby rozdělávat oheň bez pomoci zápalek, pračlověk Tonda nám vysvětlil nejdůležitější zásady při lovu mamuta a vyzkoušeli jsme si vrh oštěpem na cíl. Rozdělávání ohně, jak jsme se přesvědčili, není nic snadného: je třeba správně vyhloubit důlek a žlábek v podložce z měkkého dřeva, zvolit vhodný klacík na tření (osvědčil se například pelyňkový) a prokázat vytrvalost tělesnou i duševní při usilovném a namáhavém tření a následném opatrném rozfoukávání ohně. Nakonec se nám to podařilo a měli jsme si na čem opéct buřty.

Dozvěděli jsme se také o oblékání v pravěku a různých způsobech šití oděvů. Bohužel nezbyl čas na průzkum okolní krajiny – co by v ní asi zaujalo pravěkého člověka, kde by našel potravu, vodu a úkryt?

Setkání s pračlověkem navazuje na dlouhodobý plán rozvoje vzdělávání na Mnichovohradišťsku, zejména na ty části, kde je zmiňována obec jako prostor k výuce a učení zážitkem. Jan Půlpán a Kristýna Urbanová se dlouhodobě a profesionálně zabývají životem v pravěku – Kristýna je archeoložka specializující se na pravěké textilnictví a technologie, Jan se věnuje rekonstrukcím života v pravěku a souvisejícím řemeslným dovednostem. Výuka o pravěku je sama o sobě zajímavá, ale zážitky spojené s praktickými ukázkami a možností si věci sami vyzkoušet poznání dále prohlubují. Jan a Kristýna nabízejí také výukové programy zaměřené na život v pravěku pro základní a střední školy. Zájemci se více dozvědí na www.jakoblecipracloveka.cz.

Ve středu 7. června 2017 zavítala do Mateřské školy Mírová lektorka Stanislava Emmerlingová, která si pro zájemce připravila přednášku na téma „Proč dítě zlobí“.

Co je to vlastně zlobení? Kdy a proč dítě zlobí? Každá společnost to vnímá jinak, dokonce i v rodině má každý rodič jiný pohled na to, co je a co není zlobení. Dítě může zlobit, když se nudí, když se dožaduje pozornosti nebo když nemá stanovené žádné hranice. Abychom problematickým jevům v chování zamezili, měli bychom u dětí uspokojovat pět základních emocionálních potřeb: mít své místo na světě, pocit bezpečí, péče a výživa, potřeba podpory a potřeba být limitován. Pokud to rodiče nedokážou, mohou se projevit problémy v chování, ale i poruchy učení. Lektorka uváděla mnoho příkladů ze své praxe, neboť již 20 let vede poradnu pro děti s poruchami učení a chování.

Dále také vysvětlila, jak je dítě formováno svým okolím a jaký mají vliv na vývoj osobnosti jedince raná traumata. Zároveň rodiče uklidnila, že není potřeba se trápit, pokud naše výchova není dokonalá, každý dělá chyby. Je důležité mít na paměti, že pro své děti děláme to nejlepší, co umíme. Děti potřebují naši lásku – denně bychom měli s dětmi navazovat intenzivní fyzický kontakt, při komunikaci s nimi pak nezapomínejme na kontakt oční. Věnujte svému dítěti soustředěnou pozornost alespoň pět minut denně. Přijímejte své dítě bezpodmínečně takové, jaké je; zdržte se kritiky a urážek při jeho případném neúspěchu. Nezapomínejte také na to, že se děti učí nápodobou nás dospělých (nejvíce do 3 let). V neposlední řadě pak učte děti vnímat pozitivně svět kolem sebe a přijímat nedostatky. Budete-li se řídit výše zmíněnými doporučeními, zamezíte problematickému chování svých dětí.

Byl to příjemně strávený podvečer, paní Emmerlingovou si přišli poslechnout nejen rodiče, ale i některé paní učitelky. Podle ohlasů to bylo „zajímavé, přínosné“ nebo „poutavé, šťavnaté“, došlo i na „zajímavé příklady ze života i z praxe“.

Pozvánka Vyslání do prázdnin

Školní rok je skoro za námi, téměř dva měsíce klidu a odpočinku před námi; až odložíme největší únavu, bude možná čas a nálada na přemýšlení o věcech, na které není v každodenním spěchu a rutině školních dní prostor.

Rádi bychom Vás pozvali na poslední MAPí předprázdninové setkání s inspirací. K tomuto neformálnímu popovídání se sejdeme ve středu 21. června 2017 v 17 hodin na zahradě fary v Mnichově Hradišti (bude-li pršet, uchýlíme se na faru). Naším hostem bude Mgr. Jaromír Gottlieb, truhlář, učitel, muzejník, sbormistr a kapelník, který nám bude vyprávět tři své zkušenosti a zážitky, tři příběhy, které se týkají výchovy a vzdělávání a kterými nás “vyšle do prázdnin” s nadějí, že se nám zabydlí v paměti a vynoří se ve správné chvíli a pak nás budou trochu těšit a trochu zneklidňovat a přivedou nás k úvahám, které jsou důležité, ale do běžného dne se těžko prosazují. Prázdninový čas bude pro nás více než dříve časem oživení a proměny.

Zveme všechny, komu výchova a vzdělávání leží na srdci. Přihlašovat se není třeba. S otázkami či náměty se obracejte na Blaženu Huškovou, tel. 602 684 718, e-mail blahuska@seznam.cz. 

MAPí čtenářský klub se poprvé sešel 5. června 2017 vpodvečer ve Volnočasovém centru v Mnichově Hradišti. Slunné letní odpoledne, vůně pivoněk a perníčků a invence všech účastnic přispěly k příjemné atmosféře  prvního setkání. Na úvod jsme si vybíraly z citátů významných osobností na téma vzdělávání, které připravila Iva Dobiášová, a diskutovaly o nich. Vzájemný respekt učitelů a žáků, bezpečné a zdravé prostředí pro vzdělávání, sepětí školy se životem, individuální přístup k žákům  nebo nutnost naučit se rozhodovat nás přivedly k debatě nad  vlastními praktickými zkušenostmi.  Hlavní text, kterému jsme se věnovaly, jsme vybraly z knihy Carol Dweckové Nastavení mysli a týkal se projevů fixního a růstového nastavení mysli u učitelů. Dobrý učitel se trvale učí spolu s žáky a škola mu pro to nabízí dostatek příležitostí; učení  i učení se je tak vzrušující, zábavné, živé. Některé formulace v textu Carolyn Dweckové a otázky, které pro podnícení rozhovoru o textu připravila Iva, nás přivedly k diskusi o různých přístupech k výuce a o zodpovědnosti rodičů a vztahu školy a rodiny.   Na závěr jsme se domluvily, že příští setkání čtenářského klubu svoláme v druhé půlce září. Budeme se věnovat výňatkům z publikací, a to nejen odborných pedagogických, ale i z beletrie, jejíž autoři se často velmi živě vyjadřují k tématům výchovy a vzdělávání. Čtenářský klub je otevřen všem, komu právě výchova a vzdělávání leží na srdci.

V sobotu 3. června 2017 se v areálu Mnichovohradišťského sportovního klubu uskutečnil již třetí Dětský den. MAP Mnichovohradišťsko využil této příležitosti k tomu, aby prezentoval své vzdělávací aktivity, jež nabízí pro učitele, představitele neformálního vzdělávání, ale i širokou veřejnost. Děkujeme všem, kteří zavítali do našeho MAPího stánku, kde měly děti možnost projevit svého kreativního ducha při výrobě záložky do knihy, při návrhu nejkrásnějšího školního batohu či ti menší při vymalovávání obrázků se školní tematikou. Větší děti či jejich rodiče pak mohli přispět svými názory na to, co zajímavého/cenného/příjemného/obohacujícího jim škola přinesla či přináší, a naopak co obtížného/tíživého/nepříjemného/stresujícího jim dala nebo dává škola do života. A jaké byly některé jejich odpovědi?

+ “Kamarádi, škola v přírodě! / Ani ne tak škola jako spíše konkrétní učitel – láska ke knihám a k četbě jako takové. / Bavil mě tělocvik, učitel nás přivedl k házené. / Zážitky. / Nejzábavnější byla praxe.”

– Setkání se zlou či hloupou paní učitelku nebo pětku z diktátu.

Vzhledem k tomu, že jedno z pracovních setkání, která se v rámci MAP uskutečnila, se věnovalo i problematice dětských hřišť, měli možnost se návštěvníci  vyjádřit k tomu, jak by mělo vypadat ideální dětské hřiště a co by na něm určitě nemělo chybět. Mělo by tam být “krásně útulno pro děti”, skvělé by byly “přírodní prvky (vrbové bludiště, vrbové iglú…) a vodní prvky, trampolínky a prolézačky vhodné pro každého či kreativní prvky ve velkém měřítku (stavebnice, deskové hry)”. Děti, které ještě nevládnou písmem, dostaly možnost svá přání též nakreslit.

Tím ovšem výčet našich nabízených aktivit ani zdaleka nekončí: kdo zlobil, musel klečet na hrachu; kdo chtěl, mohl posedět ve staré dřevěné školní lavici a mohl si vyzkoušet též psaní perem namáčeným do kalamáře s inkoustem. Mnohé děti ocenily hod mokrou houbou na tabuli, k zábavným momentům pro naše malé návštěvníky patřilo také mazání tabule houbou, což je pro mnohé v době interaktivních tabulích stále větší a větší vzácností.

Ještě jednou vyjadřujeme díky za Vaši návštěvu a věříme, že se společně potkáme na některé z našich vzdělávacích aktivit, jež pro Vás připravujeme, či na podzimní akci Zažít Hradiště jinak, kde se budeme též prezentovat.