Místní akční plán pro rozvoj vzdělávání v ORP Mnichovo Hradiště

“Tradičně se zabýváme tím, co učíme. Stejně tak bychom se však měli zabývat tím, jak učíme.” (John Bruer, Schools for Thought)

V pátek 29. listopadu 2019 jsme se pod vedením Mgr. Dagmar Burdové (dlouholetá učitelka a bývalá zástupkyně na ZŠ Zámecká v Litomyšli) zaměřily na téma vzájemných hospitací.  Přítomné učitelky ze základních škol hned v úvodu pomocí dixitových karet uváděly, jak se cítí, když je po hospitaci hodnotí nadřízený: “Připadám si jako pod drobnohledem.” / “Jsem jako strom ve městě – lidé se ke mně chodí inspirovat. I to je pro mě výzva, vše mě může posunout.” Padaly ale i další zajímavé odpovědi a příměry.

Aby mohly vzájemné hospitace na školách dobře fungovat, je třeba vytvořit dostatečně bezpečné prostředí – je na řediteli, aby takovéto prostředí ve své škole vybudoval, aby se jeho učitelé mohli vzájemně hodnotit (po žácích také chceme vzájemné hodnocení, tak proč ho nechtít po učitelích?!).

Zaměřily jsme se i na samotný pojem hospitace:

Akademický slovních cizích slov
hospitace, -e ž <l>
1. návštěva vyučovací hodiny (ředitelem, inspektorem n. jiným učitelem) pro poznání úrovně výchovně-vzdělávací práce a výměnu pedagogických zkušeností
Slovník spisovné češtiny
hospitovat ned. <l> odb. být přítomen vyučování ze studijních, kontrolních a j. důvodů;
Vzájemná hospitace je odborníky považována za významný nástroj podpory profesního růstu, její efektivita je ze široké škály forem DVPP jasně největší. V běžné školní praxi se přesto prosazuje obtížně. Společně jsme si zkusily pojmenovat, proč tomu tak je – důvody, jež nás napadaly, byly různé: nedůvěra, nejistota ve svůj výkon, kritika (jak to přijmu), čas (rozvrh), nezvyk (ne obvyklá situace), ochrana know-how, věk, kabinet…

Lektorka vyzdvihla důležitost správně formulované ZAKÁZKY, jež by měla splňovat tato kritéria:

  • je přesně formulovaná,
  • směřuje jen na daného učitele,
  • jedná se o reálnou potřebu daného učitele,
  • otevírá prostor pro změnu/pokrok,
  • je termínovatelná,
  • očekávaný efekt je měřitelný.

Prohlédly jsme si též různé záznamové archy a na jejich základě jsme formulovaly zakázky pro vzájemnou hospitaci, které by nás zajímaly. Lektorka jako příklad uvedla některé ze svých zakázek: “Chtěl bych, aby je moje hodiny bavily. Daří se mi to?” / “Pořád se mi hlásí ti samí žáci: co s tím mám dělat?” / “Holky v téhle třídě jsou zakřiknuté, kluci je válcují. Jak můžu děvčata podpořit?” / “Jakmile odejdu od frontální výuky, je ve třídě rámus. Ráda bych vyzkoušela něco jiného, ale…”

Společně jsme též promýšlely, jaké kroky by měly návštěvě v hodině předcházet. Zhlédly jsme videozáznam z výuky a vžily jsme se do role hospitujících i hospitovaných. Jako obtížný se jevil úkol nalézt ve videozáznamu z výuky to dobré, za co bychom paní učitelku pochválily – někdy to bývá obtížné, protože jsme zvyklí spíše hledat chyby.

V závěru jsme též získaly návod, jakým způsobem fungují vzájemné hospitace v ZŠ Zámecká v Litomyšli, odkud za námi Mgr. Dagmar Burdová dorazila. Jim funguje “cesta otevřených hodin” – někdo z učitelů vyhlásí možnost, aby se do jeho výuky přišli podívat i ostatní, vždy uvede, co a jakou metodou bude vyučovat. Po absolvování takovéto otevřené hodiny pak následuje její rozbor. V Litomyšli mají zkušenost s tím, že se uplatňuje princip spirály – postupně se nabaluje více a více lidí. V každém případě není vhodné, aby vzájemné hospitace nařizoval ředitel.

Věříme, že pro zúčastněné dámy byly tři páteční hodiny podnětné a dostatečně je namotivovaly k tomu, aby se na svých školách “vrhly” do vzájemných hospitací a nabízely je i ostatním.