Místní akční plán pro rozvoj vzdělávání v ORP Mnichovo Hradiště
Jak může vypadat školní zahrada? A jak využít krajinu k učení? Na tyto otázky dostali odpověď ti, kteří s MAPem vyrazili v pondělí 17. června 2019 do Jičína. První zastávku poskytl Ekoareál Čtyřlístek při ZŠ v ulici Železnická. Velmi milým a především věci znalým průvodcem nám zde byl pan František Kynčl, duchovní, ale i fyzický otec této školní zahrady, která získala koncem roku 2006 jako první zahrada v České republice titul Živá zahrada. Od 31. srpna 2017 je ekoareál i držitelem certifikátu Přírodní zahrada.
Již dvacet osm let zde na rozsáhlém a původně příliš nevyužívaném pozemku školy postupně pan Kynčl buduje se svými kolegy a žáky netradiční zahradu jako areál ekologické výchovy.  Areál funguje nejen jako místo k poznávání přírody, ale jak jsme se sami mohli na vlastní kůži přesvědčit, je místem oddechu, uklidnění, načerpání energie. Samozřejmě též slouží jako jakási živá učebna, samotná venkovní učebna s místem k sezení či psaní poznámek je u školy též. “Zahrada má sloužit k vytváření dobrého vztahu k přírodě, je místem k poznávání spolužáků i sama sebe,” dodává pan Kynčl.  Rozmanité části a zákoutí zahrady k tomu opravdu vybízejí.
Srdce učitele, které bije pro učení venku, zde plesalo. Představovala jsem si, co by se kde mohlo pro výuku využít, co vše by se dalo v zahradě podniknout. A to učím češtinu a společenské vědy! Při hodinu a půl trvající procházce jsme měli možnost vidět keltský kalendář se vzrostlými stromy, strom pamětník, venkovní učebnu pod pergolou, jezírko s čolky, záhony léčivých a méně známých rostlin (tedy ráj hmyzu), v houští skrytý hmyzí hotel, hřbitov odpadků, zákoutí s komposty, bývalý jezuitský sklep (dnes využívaný na řízkování rostlin), hromadu roští sloužící jako domov pro ježka, užovku a další živočichy, původní studnu (objevenou při přípravě výsadby stromu), vzrostlou bylinkovou spirálu, geologickou stezku, ptačí napajedlo, meteorologickou stanici či zahrádku našich babiček. Vše jako bujnou vegetaci vytvářející jakési zelené ohraničení školy.
Ochutnali jsme rozmanité plody: muchovník, zimolez kamčatský, višně, třešně či moruše. Na procházce cestičkami jsme nasávali vůně zahrady, především jasmínovou, větvičky keřů či stromů nás příjemně lechtaly. Zahradu jsme si opravdu užívali  všemi smysly, jak nás k tomu nabádal nás průvodce František Kynčl, člověk, jehož srdce je i srdcem této školní zahrady.
V další části návštěvy v Jičíně jsme se procházeli mezi stromy a keři školního sadu, míjeli jsme rybízy, ostružiny,  višeň, jabloně, broskvoně či meruňky a rakytník. Posledním zastavením byla část školního areálu, který je přístupný veřejnosti. Za pozornost stojí zmínka o části trávníku, v němž je na pět set (počet představuje žáky a učitele školy) cibulek krokusů, jež vždy na jaře při svém květu připomínají  jičínské oběti holocaustu. Závěrečné okamžiky patřily vstupu do školy, který je též lemován bohatou a klid přinášející zelení – levandulovými solitéry, keříky, ale i vzrostlými stromy. Pokud by někdo hledal náměty pro zřízení či úpravu školní zahrady, našel jich zde nepočítaně. Je zde zároveň vidět, že pokud se člověk o plochu stará, po  několika letech začne toto nemalé úsilí přinášet ovoce, a to obrazně i doslovně.
Hodina a půl při procházce s panem Kynčlem, na němž je evidentní, že pro tento ekoareál žije, utekla jako voda a my se vydali na druhou část našeho výjezdu, tedy do Valdštejnské lodžie. Tak jako školní zahrada i lodžie má své genius loci. Místní kastelán Jiří Vydra nás svým viditelným entuziasmem naladil na daný prostor nejen poutavým výkladem o životě a rozporuplnosti postavy Albrechta z Valdštejna. Prostřednictvím komponované barokní krajiny jsme vnímali místo opět jiným pohledem. Při procházce dvorem náležícím k lodžii jsme získali mnohé informace z historie, které se k frýdlantskému vévodovi vztahovaly, přímo v lodžii pak promluvil i jeho “duch”.
Pan kastelán poskytl dostatek podnětů pro to, jak pojmout formou místně zakotveného učení dobu Albrechta z Valdštejna. Pomocí modelu v Albrechtově bedně jsme si pak barokní krajinu Jičína vystavěli. Při závěrečném posezení nad šálkem lahodné kávy či nad sklenicí mátové limonády jsme pak ve zdejší kavárně společně sdíleli zážitky z dnešní cesty. Klid, rozjímání a především náměty pro další školní rok. Těmito slovy by bylo možné vyjádřit základní kameny dnešního odpoledne.
Autorka textu: Mgr. Iva Štrojsová